past the exams.

22.4.
Zvládla jsem příjmačky, psychicky se z toho nezhroutila a teď už jenom vyřešit, jak dát týden v Anglii. Tedy ne, že bych se tam netěšila, jenom to bude v určitých chvílích asi zase docela hardcore. Obzvlášť s tím, že se asi brzy zase složím. V pondělí to bylo skoro, ale fakt jenom skoro. A to mě právě děsí. Protože obvykle, když se mi tomu podaří utéct, se to pak chvíli na to opakuje a je to daleko ošklivější a nepříjemnější. Mamka už asi přemýšlí k jakýmu cvokaři mě pošle. Nedivím se jí. Mít dceru, jako jsem já, už by tam dávno seděla. Když ono to není, že bych byla nějaký super mega psychouš, co se snaží zamordovat půlku známých - takový high level ještě nemám -, ale prostě trpím něčím, co se podobá, nebo, co je panická úzkost. Je to hrozně na nic. Ale upřímně sama netuším, odkud se to bere. 

Pojďme mluvit o něčem veselejším.  

Do Anglie se přesto těším. Bude to super, super, teda pokud mezitím nepřidusím svojí kamarádku polštářem, ale když ne, bude to fajn. Ne, že bych ji neměla ráda nebo něco takového, jenom jsou prostě určití lidé, které zvládám vídat šest hodin denně a mám toho tak akorát. Teď to bude 24/7, takže challenge. Každopádně nemám sbaleno vůbec nic a to v pátek v noci odjíždíme. Mým největším dilematem, je co si s sebou vezmu na čtení, nic jiného mě nezajíma.