Všichni jsme banda sráčů Nechci být hrubá, ale chování některých lidí mě fakt zaráží. Vím, sama nejsem ukázkový příklad skvělého chování. Jsem narcista a mým hlavním zájmem jsem já, ale do háje. Občas přemýšlím o tom, jestli jsou někteří lidé ještě v pohodě. Vzpomínáte si na přátele A? Zase jsem udělala úplně úplně úplně všechno špatně. Vždyť nemůžu být nemocná, že jo, nemůže mi být blbě a nemůžu se s nima přece nebavit, když někde lítaj v partě lidí, kteří se překřikují a v telefonu pořádně nic neslyším. Prostě nesmím a nemůžu, že jo.
Ach jo. Mě to prostě jenom deptá. Fakt a upřímně deptá. Tak snad když pak teda, jakože napíšu, co se tam teda dělo a dostane se mi odpovědi, že mě tím nebude obtěžovat. Doopravdy na facepalm. Jako vezměte si, co je tohle za logiku. Co je to za podělanou logiku? To jsem ani neřekla, při tom hovoru, že by mne nějak obtěžovali, či něco. Prostě jsem se jenom zeptala, co je důvodem toho hovoru, protože pět minut si ani nevšimli, že jsem jim to zvedla. Jo, prostě jsem pět minut poslouchala jejich konverzaci s dalšíma deseti lidma a pak když jsem se zeptala proč mi teda volá, když si ani nevšiml, že jsem na drátě, tak z toho vylezu, jako ta špatná.
Skoro si myslím, že už pro ně nejsem dostatečně crazy Už jen 4 měsíce, 19 týdnů, 133 dní, 3192 hodin. Už jen takovou dobu budu muset strávit na základní škole. Do té doby mě čeká halda dní, kdy si budu muset dát dohromady, co se to kolem mne vlastně děje. Zájezd do Anglie a spousta dalších věcí. Nesmím nemůžu přijít za tu dobu ani o jednoho ze svých přátel. Protože jsme parta, a když přijdu o jednoho, přijdu o všechny a to se mi nesmí stát. Já nechci aby se mi to stalo. Zním víc narcisticky, než kdy jindy Prostě nechci být znova osamělá. Nechci být v plné třídě lidí, jediná, která se nemá s kým přátelit. Nechci svým sokům udělat tu radost Nechci, aby si lidé, kteří si myslí, jak moc je naše přátelství špatné, našli cestu, jak mne ještě více zničit.
Stejně nakonec dopadneme všichni stejně Střední bude plná shitů lidí, kteří mne nebudou brát. Vím to, z devadesáti procent jsem to tak měla a mám všude. Kam přijdu, mezi nové lidi, stává se, že mne nemají rádi. Jenom ta poslední skupina lidí, kam jsem minulý týden přišla, je plná fajn lidí. Dokonce myslím, že jsem si tam našla kamaráda, člověka, který je stejně ulítlej, jako já. Osobně doufám, že se mi život nahodí na normální vlnu, kdy bude většina věcí fajn. Chápu, musím na tom mít vlastní přičinění a já se snažím.
Your dear Laeruz Learuz
Žádné komentáře:
Okomentovat