Meh. Nebudu tu kecat o shitech vlastně budu. Svět je spravedlivý, milý, krásný, úžasný, barevný a plný koťat jezdících na jednorožcích po duze z želatinových fazolek. Ale je zároveň nespravedlivý a zlý a hnusný a ošklivý a plný zlých zlých lidí. Ti, kteří se chovají k ostatním hezky a mile jsou pro ostatní trapáci, kteří mrhají svůj čas na pomoc větším trapákům, kteří tu pomoc potřebují. Někdo je takový trapák víc, někdo míň, někdo vůbec. Jsem narcistická a sobecká snažím se být dobrý člověk a pomáhat, svým přátelům, ale i jiným lidem.
Nechápu, co dělám špatně.
Celý minulý rok byl hrůza hrůz. Děly se mi věci, které se mi dít neměly. Jsem narcistická, mluvím tu furt o sobě tyhle věci se mi děly, protože jsem byla hodná k lidem, kteří si to nezasloužili. Byla jsem k nim téměř hodnější, než k některým svým přátelům. A oni mi přeci jen ublížili. A zanechali po sobě hrozné věci. Nejspíš jsem si to vysloužila tím, že jsem nepouštěla babičky v tramvaji sednout až před pár dny jsem přišla na to, že se bojím odmítnutí upřímně věřit lidem, kteří jsou ke mně za začátku hodní. Zatím se z nich vždycky stali čůráci parchanti. Myslím tím, jenom ty nové. Doufám, že to teď bude jiné.
Ve světě se děje tolik zlých zlých věcí. Zatímco já se tu pachtím se svými shittskými problémy komplexy. Stejně se zase budem na konci školního roku bavit všichni se všema. Stejně. Pak ten ztracenej půl rok bude k ničemu. Bylo to mrhání časem. Najít ty správný lidi je složitý. Už jenom odškrtávám dny, až od tamtud vypadnu Nemám problémy, ani nějaký podobný problémy trápení. Jenom nevím, co se sebou dělat. Chci toho ve svém životě tolik, ale nejsou ani tak materialistický věci, jakože spíš prožitky.
Nemám krizi, naopak věřím si. Poslední dva měsíce si konečně doopravdy věřím. To tu nebylo už jak dlouho. Vždycky jsem se spíš spoléhala na ostatní, že oni budou lepší, chytřejší, úspěšnější, než já, ale už to tak nechci. Já něco dokážu a je mi jedno, jestli to bude mít význam jenom pro mne nebo pro celý svět. Zním jak ten největší egoista na světě lidé se sny a tužbami a hlavně ti kteří si svoje sny a tužby plní, jsou pro ten druhý typ lidí egoisti. Závidí vám. Nemám motivaci já prostě dělám. Pokud mě to baví, dělám to, pokud mě to nebaví, ale pomůže mi to k mému cíli, snažím se. Moje motivace jsou malé cíle, které jsem si vztyčila. Jsou malé, jednoduché, lehké, překonatelné a dosažitelné, jako stažení filmu z netu. Takhle pracuju já. Je to překvapivě složité, i když se to nezdá.
Všichni můžeme být tím kým chceme být. Můžeme, teď to jenom dokažme.
Your dear Laeruz Learuz
Žádné komentáře:
Okomentovat